KUBA - země kde chybí malé lžičky

Zážitky z cesta - KUBA

Kuba – země kde chybí malé lžičky.

Na Kubu jsem se rozhodla jet s manželem na „poznávací zájezd“, a to hlavně proto, že při pobytovém zájezdu člověk zemi nepozná a individuální cestování jsme po několika letech rozmýšlení a příprav zrušili z důvodu složitějšího zajištění stravování, ubytování i dopravy. Na místě jsme však zjistili, že díky povolení drobného podnikání, hlavně ve službách a turistickém ruchu, jsou již k nalezení soukromé restaurace, kde se dá objednat něco víc než jen pizza se sýrem nebo obložená houska. Tyto restaurace mají dobrou úroveň. Stále je však problém s tím, že mnohde není možné koupit základní potraviny jako třeba chleba, protože to prodávají jen za jejich peso nationale (CUP), zatímco cizinci mají pouze peso convertibilie (CUC). 

Cestovali jsme tedy jako „masňáci“, každý den nocleh v hotelu a klimatizovaný autobus.  Nechci popisovat  Kubu, na to jsme tam byli velmi krátce, ale chtěla bych sdělit jen pár postřehů.

Náš průvodce byl Kubánec, který v 80. letech studoval v Praze na VŠE. Byl velmi sympatický a vstřícný, ale některé dotazy od nás, směřující na jejich skutečný život mu nebyly příjemné. Z jeho podání vše vypadalo tak, jako by všichni byli spokojení, protože nikdo nemusí moc pracovat a přesto neumře hlady. Základní potraviny mají stále na „příděl“, který sice nestačí, ale přeci jen je. Na ulicích měst jsme viděli Kubánce, kteří opravdu netrpěli, byli oblečeni podle poslední módy a v ruce měli dotykové telefony. Na náš dotaz jak je to možné při tak nízkém průměrném výdělku, nám průvodce odpověděl, že vše je k mání na černém trhu, a stačí jen mít CUC, dolary nebo eura. V průběhu pobytu jsme byli permanentně vystavování žádostem o „spropitné“, i za to, co jsme si již předem zaplatili. Často jsme se také setkávali s žádostmi o mýdlo, propisovačky a drogistické prostředky. 
Na každém kroku jsou památníky kubánských národních hrdinů, což jsou jednak bojovníci proti španělským kolonizátorům, ale hlavně bojovníci za svobodu z r. 1959. Kubánci jsou hrdý národ.

Města, která jsme navštívili, měla vždy velmi pěkná náměstí a mnohde i pěší zónu, ale o pár ulic dál a hlavně na venkově už byla situace o mnoho horší. Lidé tam bydlí ve slamech a chatrčích z palmového listí a dřeva. Mají výhodu, že celý rok je teplo, takže nepotřebují žádné teplé oblečení, ti chudí si vystačí s šortkami a nátělníkem. Děti, a to se nám moc líbilo, mají školní uniformy a moc jim to sluší.

Bydleli jsme v hotelích 3 – 5*, vždy bylo jídlo podáváno formou bufetu. Co však bylo opravdu úzkým profilem v hotelích všech kategorií, to byly malé lžičky.  U snídaně bylo prostřeno, ale malá lžička chyběla, bylo nutné buď běhat po restauraci a sám si lžičku hledat nebo vyhledat obsluhu a požádat o lžičku. Skoro vždy měli lžičky schované v nějakém šuplíčku a vydávali je opravdu jen na požádání. Podobné to bylo s hrníčky na čaj nebo kávu. Byl jich velký nedostatek. Znalí hosté, většinou z Kanady, to řešili tak, že obsluze (i v hotelu all inclusive) dali spropitné a tak se jim dostalo chybějícího nádobí a příborů okamžitě.
K ubytování ještě malá perlička: v Havaně jsme bydleli ve 4* hotelu s mnoha jinými turisty, hlavně z Kanady, ale také z Evropy. Hotel byl čistý. Jaké bylo naše překvapení, když poslední ráno v tomto hotelu vidím na podlaze nějaké "zvířátko". To zvířátko bylo docela urostlý škorpion. Nejdříve jsme si ho vyfotili a poté ho manžel utloukl botou. Já jsem alergička a nechtěli jsme ani domyslet, co by se mohlo stát, kdybych na něj v noci náhodou šlápla. Když jsme to oznámili na recepci, tak nastal poměrně velký údiv, ale po informaci, že právě odjíždíme, už to dál nikdo neřešil.  Jak jsme později zjistili, jednalo se o škorpiona jantarového, jehož domovem je právě Kuba a který rád vstupuje do domů, zejména ve větších městech. Po návratu domů jsme si vyhledali informace o tomto "zvířátku" a dozvěděli jsme se, že z jeho jedu vyvinuli Kubánci jakýsi lék proti rakovině, takže  ho tam asi mají ve velké oblibě.

Při putování Kubou jsme navštívili opravdu hodně barů, vyhlášených i anonymních, ale rumu bylo všude podle přání zákazníka. Nestalo se, aby obsluha odměřovala rum, prostě nalévali do koktejlů tolik rumu, kolik si zákazník přál, a když bylo málo, tak bez problémů přidávali.

Kromě rumu je na Kubě všudypřítomná hudba, a pokud již neplatí „co Čech to muzikant“, tak určitě toto přísloví sedí na Kubánce. V Santiagu na ulici jsme v jedné hudební skupině dokonce narazili na dva Kubánce, kteří zahráli několik českých skladeb v perfektní češtině,

Kdo jede na Kubu jen za koupáním a pak si třeba udělá výlet do Havany, tak opravdu neví nic o Kubě. Varadero je poloostrov turistů. Havana trošku turistům otevře oči, jak to může na Kubě vypadat, ale stále je to ještě úplně něco jiného, než ostatní Kuba.

Navštívit Kubu určitě stojí za to, ale lžičky si raději vezměte svoje!

8.3.2014

Zažila a napsala Jitka Č.